ELEKTRO VIOLA

Pozvánka nelhala. Byla to opravdu velká oslava, jakou snad Luženská ulice ještě nezažila. Gratulanti směřovali do sídla firmy Elektro Viola od rána do večera. Hlavní bod programu v podobě slavnostních proslovů ale přišel na řadu až s úderem 18. hodiny. To se na mohutném pódiu, kde už byly připraveny nástroje kapely Jan Fernet & spol., objevili všichni tři jednatelé a postupně přiblížili, jak to všechno začalo. Byl pátek 27. září a firma slavila 25 let od založení a navíc i čtyřicáté narozeniny jednoho z jednatelů.

Jak to všechno začalo

Jako první se chopil mikrofonu Pavel Kulhánek a slíbil, že bude velmi stručný. Ale nebyl. „V roce 1993 se náš tatínek s maminkou rozhodli, že založí firmu, která se jmenovala Kulhánková Marie. Začínali v Lužné, v rodinném domě. V roce 1994 pak firmu přestěhovali do Rakovníka a právě tento okamžik dnes slavíme jako čtvrtstoletí firmy.

V roce 1997 jsme se stěhovali od rakovnické Vysoké brány, kde jsme měli první sídlo, do bývalého zahradnictví a v roce 1999 bylo rozhodnuto, že postavíme naše stávající sídlo v Luženské ulici. V roce 2000 byla stavba dokončena a v roce 2003 se firma přejmenovala a začala se psát historie firmy Elektro Viola, s. r. o.,“ řekl úvodem. V roce 2004 přišel další významný krok v rozvoji firmy, která přešla na nový software a začala zvyšoval obrat až do krize, která nastala v roce 2009. Pak ale naštěstí v dalším roce přišel boom elektráren, což firmě velmi pomohlo a začala ekonomicky růst. „V roce 2016 jsme se dostali do takové kondice, že jsme si řekli, že bychom se chtěli dát vlastní cestou. Táta byl vždycky věrný svým dodavatelům a s jedním jsme byli dokonce tak spojeni, že si všichni mysleli, že už je to i náš společník. Přesto jsme se rozhodli pro změnu a začali odebírat zboží přímo od výrobců. Ve firmě tak nastaly veliké změny. Aby nová spolupráce něco přinášela, museli jsme se rozšířit i do jiných regionů. V roce 2018 jsme otevřeli první pobočku v Žatci a druhou letos v Lounech. Firma prošla rozsáhlou restrukturalizací, postavili jsme novou halu a dnes jsme připraveni na to, aby firma mohla i nadále růst. Vize je taková, že se chceme více opřít do elektronických médií. Čeká nás také další rozvoj a modernizace areálu.

Uvidíme, co nastane za deset let, až naše děti, které tady dnes běhají, budou ve věku dvaceti let. Jsme velmi zvědavi, jestli budou chtít pokračovat v tom, co začali naši rodičové. To bychom byli samozřejmě moc rádi,“ naznačil další vizi Kulhánek junior. A na odlehčení dodal, že zakladatel firmy je pořád stejně čilý, o firmu se zajímá, takže se budou těšit, že i v devadesáti letech bude do firmy docházet a rozdávat cenné rady. „Děkuji vám všem, že jste dnes přišli, za všechna ta léta spolupráce, z nichž vznikla často i rodinná přátelství. Dnes se tady všichni známe, jsme taková velká elektrikářská rodina. To je ten motor, který nás žene k tomu něco dělat a pokračovat. Děkujeme, vážíme si toho,“ zakončil svůj proslov Pavel Kulhánek.

Tři základní kameny

Po mohutném potlesku si mikrofon přebral zakladatel firmy. Také Rudolf Kulhánek přislíbil, že bude stručný, jenže pak se rozpovídal stejně široce jako jeho předřečník. „Chtěl bych vám všem poděkovat, že jste si udělali čas a rozhodli jste se strávit dnešní odpoledne s Violou. Děti mě požádaly, abych tady něco pověděl. Celý den jsem si říkal, že si určitě něco připravím, ale v podstatě od 8 hodin se tu netrhly dveře, takže budu vařit z vody. Chtěl bych poděkovat třem základním kamenům, na nichž vlastně stojí celé naše podnikání. První základní kámen, kterého si hrozně vážíme, jsou naši zaměstnanci. Hlavně za poslední dva roky se kádr stabilizoval tak, že každý přesně ví, co se od něho očekává, a jsou to všechno velmi kvalitní lidé, kteří vidí ve Viole svoji budoucnost. Dalším základním kamenem naší činnosti jste vy, naši zákazníci. Já jsem vždycky říkal, že jste zlatým fondem Violy.

To, že jste nám zůstali věrní, bychom vám chtěli vrátit našimi službami. A třetím základním kamenem jsou naši dodavatelé. Jak už tady zaznělo, před několika lety jsme se rozhodli jít cestou přímých dodávek od výrobců. A až na dvě výjimky na celém našem elektrotechnickém trhu nás všichni výrobci akceptovali jako přímé prodejce. Bylo to tím, že obchodní značka Elektro Viola už na českém trhu něco znamená,“ připomněl Rudolf Kulhánek. A pak i on pobavil přítomné tím, že odtajnil dvě největší firemní tajemství. „Na tu jednu věc se mě každou chvíli někdo ptá. Proč prý se jmenujeme Viola. Pavel mě požádal, abych to tady dnes konečně vysvětlil,“ začal Rudolf ze široka a pak se obrátil na svoji ženu. „Viola, to nebyla, Mařenko, žádná moje cikánská milenka. Ani to nebyla reklama na tehdejší dámské vložky. Viola vznikla podle televizního seriálu Pan Tau, kde měl pan Werich roli vedoucího prodejny elektrospotřebičů Elektro Viola. Přišel na to jeden můj kamarád, který dělal marketing v Šamotce a dostal za úkol vymyslet jméno a logo pro tehdy bezvýznamnou firmičku o jednom člověku.“

Vůbec tomu nerozumím

Druhé tajemství, které bylo odhaleno, se týkalo přímo zakladatele firmy. „Dnes už vám to mohu přiznat. Já se vlastně celý život živím tím, čemu vůbec nerozumím. Půlku svého života jsem dělal v Rozvodných závodech Rakovník, kde jsem spravoval spadlé dráty a shořelé transformátory. A když mi dali zapojit elektroměr s dvoutarifem, připadal jsem si jako elektroinženýr. A když jsem začal prodávat jističe a kabely, tak jsem si myslel, že tomu všemu rozumím. Ale dnes, když se projdu po našem skladu, tak snad už to mohu ve svých dvaašedesáti letech přiznat, že u dvou třetin zboží vůbec nevím, k čemu jsou,“ prohlásil před stovkou svých hostů Rudolf Kulhánek. I jeho proslov končil slovy díků. „Chtěl bych poděkovat také našim bývalým zaměstnancům, kteří se sem dnes přišli podívat. Bohužel, jedna velmi významná paní nám tady moc chybí. Opustila nás před 14 dny. Byla to Maruška Králová a my bychom jí teď chtěli věnovat malou vzpomínku a minutu ticha,“ uzavřel své vystoupení. Tím ale zcela rozhodil svou dceru Kateřinu Zelenkovou. Se slzami v očích připomněla, jak velkou ztrátou byl pro ni odchod vzácné kolegyně. „Jsem moc ráda, že jste dnes přišli oslavit s námi naše výročí. Všichni jste pro nás moc důležití, máme vás rádi. Za všechno moc děkujeme a pojďme si to dnes užít,“vyzvala přítomné těsně před slavnostním přípitkem". A pak přišel déšť, ale vůbec nikomu to nevadilo. Ferneti, což je kapela s největším počtem elektrikářů v sestavě, hráli jednu písničku za druhou. V obrovském stanu na nádvoří firmy bylo příjemně teplo, pivo i další nápoje tekly proudem, raut byl neustále doplňován a u stolů se tvořily hloučky přátel, mezi nimiž neúnavně „rotovali“ hlavní oslavenci.

Pavel Sklenička

Zdroj: Raport